Jaké látky z plastových výrobků nejčastěji unikají a kde se v těch plastech vůbec vzali a jak se mohou takové jedy, jako je například bisfenol A, dostat do lidského těla?
Historie plastu
Množství plastu vyrobené na světě od roku 1950 je zhruba 10 miliard tun, pro srovnání, je to jako kdybychom za stejnou dobu vyrobili milion Eiffelových věží. Už před druhou světovou válkou se hojně vyráběly plasty jako celuloid nebo bakelit, které ale měly ve srovnání s těmi dnešními například o dost horší životnost a byli k tomu ještě extrémně hořlavé.
Během války se plasty vyráběly hlavně pro využití armádou, příklad můžou být padáky nebo třeba plexisklo v letadlech. Jen ve Spojených státech se tehdy zvýšila produktivita výroby plastů o 300 %.
Po konci války tato poptávka však zmizela a začali se tak z platu vyrábět levné výrobky pro denní potřebu. Nově se začalo řešit, jak udělat plasty ještě trvanlivější a odolnější. Klíčovou roli v tom sehrály polykarbonátové plasty a jejich výroba z fosilních paliv. Poprvé byli patentovány v roce 1953, a tím byl odstartován počátek jejich výroby reakcí fosgenu a bisfenolu A, známou pod zkratkou BPA.
Toxické chemické sloučeniny ftaláty nebo bisfenol A
Z plastu jsme začali vyrábět v podstatě všechno, hračky, barvy, oblečení, elektroniku, ale hlavně obaly pro potraviny. Z bisfenolu A se stala jedna z nejčastěji vyráběných chemických látek na světě a součást většiny běžně používaných plastových výrobků. V dnešní době se nejčastěji nachází v polykarbonátových plastech s recyklačním označením 7, což jsou právě nádoby na potraviny a nápoje. Lze ho nalézt i v epoxidových pryskyřicích, které se používají mimo jiné jako potah vnitřních částí konzerv na potraviny.
Polykarbonátové plasty s recyklačním označením s číslem 7.
Zhruba v osmdesátých letech jsme zjistili, že jsou plasty toxické, protože se v plastech nachází řada chemických sloučenin a některé se z těchto plastů mohou uvolňovat do okolí. Jsou to například ftaláty, které dělají plasty ohebnými nebo například sloučeni oxidu antimonitu. Pod největší drobnohled se dostal právě bisfenol A.
Bisfenol A (BPA) pod drobnohledem
Začaly vznikat studie, dokazující že z polykarbonátu mohou unikat jeho monomery, tedy BPA, do potravin a nápojů. Později se ukázalo, že bisfenol A je endokrinním disruptorem, tedy látka s výraznými účinky na hormonální systém.
Ve zkratce: V těle přes enzym arumatázy stimuluje biosyntézu estrogenu a tím pádem v těle provádí hormonální aktivitu. Něco takového může například u mužů způsobovat neplodnost, nadváhu nebo zvětšenou prsní tkáň. Dále způsobuje metabolické poruchy, některé typy rakoviny s vyšší odolností vůči chemoterapii, oslabuje imunitní systém, má souvislost se vznikem obezity, cukrovky, srdečních onemocnění, má negativní vliv na vývoj plodu u těhotných žen a u dospívajících dětí také vyvolává hyperaktivitu nebo problémy s pozorností.
V roce 2011 byl v evropské unii bisfenol A klasifikován jako reprodukční toxická látka první kategorie. V praxi to znamená striktní zákaz pro používání v kosmetice, hračkách a věcí určené pro děti, například zákaz použití při výrobě kojeneckých lahví.
Od roku 2018 musí pak výrobci, dovozci nebo dodavatelé označit jakékoliv výrobky obsahující bisfenol A jako toxické pro reprodukci. Často tak můžete vidět výrobky z plastu, na kterých je označení „BPA FREE“ nebo „BEZ BPA“. Vypadá to, že by situace mohla být vyřešená a výrobky se staly méně toxické.
Příklad označení produktu neobsahující bisfenol A.
Kupujte výrobky s označením „BPA FREE“ a budete v pohodě. Nebo ne?
Bisfenol A nahradily prostě jen jiné bisfenoly. Bisfenol F je nejčastější náhražkou BPA v polykarbonátech, což jsou právě ty plasty, do kterých se často balí potraviny. Tyto alternativy se sice testují kratší dobu než bisfenol A, ale o jejich vlivu na organismus už něco víme.
Nové výzkumy bisfenolu F ukazují, že je stejně hormonálně aktivní jako bisfenol A, a tím pádem je také endokrinním disruptorem. BPF tedy také způsobuje poruchy metabolismu, je cytotoxický, genotoxický, a navíc je oproti BPA hůře vylučitelný organismem, což znamená, že se ho v těle dokáže nahromadit víc rychleji.
Náhražek bisfenolu A existuje více, volně se používá ještě bisfenol S, který se nachází na povrchu termopapíru, se kterým přicházíme do kontaktu třeba když držíme účtenku z obchodu. V takovém případě se v malém množství dokáže přes dotyk s kůží dostat do těla. Dle studie publikované v recenzovaném žurnálu Nutrients je pravděpodobně BPS ještě více toxické než bisfenol A.
Co má bisfenol A společného s ohříváním jídla?
Bisfenoly se z plastových obalů do potravin dostanou vždycky, ale ve velmi malých dávkách. Když se ale plast zahřeje, tak se tím zvyšuje i množství uvolněných bisfenolů, které pak pronikají do okolí a pokud se v plastové krabičce nachází potraviny, tak vniknou právě do nich.
V plastech se totiž bisfenoly vážou esterovou vazbou. Ta se velice snadno rozkládá při zvýšené teplotě. Tomuto rozkladu se říká hydrolýza a funguje konkrétně tak, že stoupající teplota spotřebuje vodu, která ty bisfenoly váže k sobě, a tím se rozloží na jednotlivé monomery a začnou pronikat z plastového obalu ven do potravin. Nejde však jen o plastové obaly pro potraviny, třeba i plechovky mají vnitřní stěny potažené plastovou folií z epoxidové pryskyřice, opět bohaté na bisfenol A.
Dalším příkladem, jak do nás tyto látky pronikají je při jízdě v automobilu, kdy převážně v letních měsících sedneme do rozpáleného automobilu a jsme obklopeni horkým plastem, ze kterého, díky vlivu slunečního záření, se “vypařují” tyto látky. Oblečení z polyesteru a jimi podobných materiálů stejně tak díky slunečnímu záření uvolňují jedovaté látky, které přes pokožku vstřebáváme. Stejně tak, když nosíme nákup v igelitových taškách. Potraviny, jako je ovoce, zelenina, pečivo i maso, zabalené buď v igelitovém sáčku nebo vaničce, se v létě v igelitce zapařují a uvolňují škodlivé látky do potravin. Papírové tašky mají přirozenou vlastnost chránit váš nákup před paprsky, udržuje váš nákup hezky ve stínu a nedochází tak ke zmíněnému zapařování. S dovolením vám nabídneme rozměry nákupních tašek, které si naši zákazníci hodně oblíbily:
Topcraft hnědá 32x14x42
Jeden z nejoblíbenějších formátů hnědé papírové tašky s plochým uchem z řady Topcraft. Rozměr 32x14x42 cm je ideální na větší nákupy nebo objemnější předměty.
Topcraft 40x16x45
Hnědá taška s plochým uchem v rozměru 40x16x45 cm patří mezi větší tašky z řady Topcraft. Díky širšímu dnu pojme i rozměrnější krabice.
Pozvánka na závěr
O bisfenolu A jsme se již zmiňovali v předchozích článcích, asi nejvíce jsme se o těchto škodlivých látkách dotkli v tomto článku, kde se mimo jiné rozebírá kauza z Benátek, kde ve firmě na výrobu PVC byli dělníci vystavováni jedovatým výparům a byla zde zaznamenána vysoká úmrtnost dělníků na rakovinu:
Plast kolonizuje naši planetu II.část – Škodlivé účinky
Plast se časem rozkládá účinkem horka, částečně otěrem nebo přirozeného procesu rozpadu. Molekuly, které jsou pevně navázány se uvolňují a pronikají do potravinového řetězce.
Plastový odpad od dna oceánu až do vesmíru
Na planetě se denně vyprodukuje přes 3,5 milionů tun odpadu. Plastový odpad skončí na skládkách, v třídírnách, ale také v oceánu, a dokonce nám krouží nad hlavami na oběžné dráze Země.
Billa se po velmi diskutované studii vrací k igelitkám. Je to správný krok?
Nemůžeme souhlasit s některými zadanými vstupy k vypracování studií, jejichž výsledky jsou zcela zavádějící. Navíc plastové tašky, které Billa…
…a stahujte naší první e-knihu:
Jak se zbavit igelitek jednou provždy
Zajímá vás, v čem si odnést nákup z obchodu, když ne v igelitové tašce? Nebo jaký mají vůbec plasty vliv na naše zdraví a jak omezit jejich spotřebu? Na vše vám dáme odpověď v našem novém e-booku.
Budeme rádi za vaše postřehy, co se děje v „Eko světě“.
Podělte se s námi o vaše zkušenosti s ekologickým smýšlením, povyprávějte nám o vašich Eko krocích. Pište níže. Čekáme na to!
Odměňte nás odběrem na Facebook stránkách a sledujte tak projekt Bez igelitky!
#BEZIGELITKY
